Člověk v krajině, krajina v lidech

Každý den, mimo pondělí, 9.00 – 17.00h

Navštivte úžasnou multimediální expozici o vztahu člověka a valašské krajiny napříč dějinami.

Expozice sestává ze vzájemně propojených místností, ve kterých jsou chronologicky prezentovány dějiny „soužití“ člověka a přírody a jejich vzájemné interakce. Expozice je koncipována jako audiovizuální a multimediální, přičemž do virtuálních obsahů jsou přetvořeny i samotné sbírkové předměty, jak dokazuje hned vstupní místnost expozice. Zde je za doprovodu filmových záběrů nasnímaných v krajině Horního Vsacka, hřebenů Javorníků, Valašskomeziříčska i Kelečska prezentováno dílo Metoděje Jahna, „básníka Valašska“, jehož pozůstalost je uložena v našem muzeu. Stěny jsou nahrazeny pnutou podsvětlenou barrisolovou folií s velkoplošným panoramatem valašských hor.

V 2. místnosti je představena dějinná epocha pravěku. Pravěká kulturní krajina vznikla v neolitu a samotný její vznik byl významnou krajinnou revolucí, způsobenou importem zemědělství z Východu. Poté vývoj pravěké krajiny pokračuje, překonává období ústupu osídlení v době stěhování národů a brzy po něm, a končí až nástupem vrcholného středověku.

Středověku je věnována další samostatná místnost. Krajina sklonku prvního tisíciletí našeho letopočtu byla středověká z hlediska politiky nebo náboženství, ale celkově si dosud uchovávala pravěký ráz. Změna nastala teprve v průběhu 12. a 13. století, kdy Čechy dostihla vlna modernizace šířící Evropou dědictví antického světa. Výsledná změna ekonomických poměrů znamenala významnou a náhlou proměnu krajiny (středověká kolonizace), následovanou dalším vývojem až v pobělohorském období. Stěžejním bodem instalace je simulace konkrétní archeologické situace, a sice řezu odpadní jámou.

V následujícím období se agrárně-řemeslná vlna navazující na antiku uzavírá dalším významným mezníkem, a sice vznikem vysoce organizované barokní krajiny. Té je věnována v naší stálé expozici další místnost. Velikost někdejšího zámeckého tanečního sálu byla využita pro stěžejní instalaci expozice, a sice audiovizuální promítání na pohyblivé terče, do kterých je možné vstoupit a nechat tak na sebe působit toto období všemi smysly.

Baroko odstartovalo řetězec dalších změn, které sahají až do současnosti, kdy zažíváme další krajinnou revoluci, možná stejně významnou, jako byla neolitická revoluce. Jde o vznik postagrární krajiny, v níž se zemědělství stává jen podružným odvětvím vedle průmyslu a velké části venkova jsou pohlceny šedou zónou městské periferie.

Vizuálním centrem poslední částí expozice je komentované promítání na mapový model Valašska. Předlohou mu byla reliéfní mapa Valašska, kterou pro potřeby prezentace na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895 v Praze vytvořil prof. Josef Válek.

Stěžejní inovací v přístupu k muzejní instalaci je především fakt, že veškeré dosud obvyklé textové panely byly nahrazeny animacemi, ve kterých se rozehrávají příběhy člověka a krajiny a svůj prostor v nich dostává především postupující vizuální proměna valašské krajiny, odvislá mnohdy na již zaniklých technologiích a archaických výrobních a hospodářských postupech a zařízeních, které bychom jinak návštěvníkům představili jen stěží.